V roce 1923 vyhrál Josef Gočár architektonickou soutěž na stavbu Státní odborné koželužské školy. Gočár vytvořil komplex tří volně rozvržených budov (hlavní budova školy, pavilon dílen a vila pro ředitele), který byl svým řešením ojedinělý v celé republice. V roce 1949 byla Státní odborná koželužská škola přemístěna do Zlína, centra kožedělného průmyslu, a objekty školy převedeny na průmyslovou školu strojnickou. Od 70. let 20. století však přestaly budovy kapacitně a účelově stačit, a tak byly postupně prováděny přístavby nového vstupního objektu, tělocvičny, šaten, laboratoří a nových dílen podle projektu architekta Karla Schmieda.

Hlavní budova školy, která tvoří výraznou dominantu na rohu Hradecké ulice a orlického nábřeží, je dvoupatrová stavba s rovnými střechami. Je provedena z režného zdiva, místy kontrastujícího s cementovými omítkami říms a překladů. Původní hlavní vchod je tvořen předloženým schodištěm s postranními zídkami, za kterými stojí sochy od Josefa Škody, představující koželuha a jircháře. Nárožní část budovy tvoří vertikální hmota schodiště zakončené věžovou nástavbou. Budova je spojovací chodbou navázána na jednopatrový dílenský pavilon. Vila ředitele stála původně samostatně, její fasády jsou provedeny z režného zdiva výrazně horizontálně členěné průběžnými nadokenními překlady a podokenními římsami.